Před nějakou dobou jsem napsal blog - jak už to tak u mě bývá, bylo to proto, že mi něco nevonělo, takže to nebylo zrovna líčení západu slunce. Když mi v redakci Abanany řekli, že je to moc silná káva na naše křehké posluchače, a že by se někdo mohl urazit, dal jsem to k ledu. Po nějakém čase jsem vyprodukoval verzi, která nebyla zbavena hran natolik, aby byla bezpečná pro děti do 3 let, ale byla aspoň očištěna od přílišného opakování obchodních značek a tabuizovaných jmen. Do redakčního systému už jsem proklouznul, ale nikdy se nikdo neodvážil zmáčknout tlačítko. Teď, když se většina zmíněných parametrů probírá ve všeobecné diskuzi, už asi žádného kostlivce nevyndávám. Pokud se vám to nebude zdát ono, je mi líto, ale nic není staršího než včerejší noviny.  

 
Poker Star: Televizní prulom DoNů

Zatímco Marty slavil svůj EPT úspěch, já jsem popíjel na druhém vltavském břehu v jiném lokále. Jelikož při podobných příležitostech lze někoho potkat třeba i po pár měsících, padla zmínka i o VIP Poker Show. Posteskl jsem si, že je celkem škoda, že se projekt nechytil a další série není na obzoru. Netrvalo to ani den a najednou čtu černé na bílém, že další série bude. Ze změny názvu soudím, že Unibet už si udělal v Česku reklamu k nezaplacení a pomalu se přesouvá do klimaticky příznivějších oblastí, kde se tolik neničí karty. Na chvíli mne dokonce zmátl název, který výrazně připomíná jednu velmi zaběhlou online hernu. Navíc byla silně matoucí účast jejich profesionálního hráče. Po zralé úvaze jsem usoudil, že výše nejmenovaná herna by si nikdy neuřízla ostudu tím, že by prostě do puntíku okopírovala konkureční projekt, tím spíše, že se jedná o projekt přesahující náš malý český rybníček. Jelikož jediná opravdová Poker Star našich končin Evropy je v základu, bylo přirozené postavit panu prezidentu Palovičovi rovnoceného partnera. "Havel na hrad" ani "Hašek na hrad" už v tomhle miléniu neletí a na Lukáše "Alkáče" Horáka si nikdo nevzpomněl, takže podle telefonního seznamu byl v rámci zachování grafické jednoty kampaní "Háčko na hrad" vybrán jakýsi pan Hrubý.

Ať už projekt PokerStar sponzorují čokoládovny Orion nebo Koleje a Menzy Univerzity Karlovy, hledání oné Hvězdy asi nebude tím hlavním hnacím motorem. Je pravda, že castingy, které vybírají televizně zajímavou osobnost z většího počtu kandidátů jsou slibnější, než vzít natvrdo vítěze kvalifikace, a pak s koženým ksichtem koukat, jak si Pulda nebo Peter Ješko grindí o sedm stolů méně než obvykle. Hvězdu ale nakonec evidentně nikdo nehledá, do semifinále Česko hledá Superstar taky k účastníkům castingu nikdo nenasadil Kamila Střihavku, Lucii Bílou, Borise Hybnera a Ivana Lendla, protože pak by to nebyla talentová show, ale maximálně zpívání ve sprše. Takže vedle pokeru asi půjde hlavně o show a taky trochu VIP lesku. Nevymlouvejte se prosím, že jediný vhodný název je obsazen, v televizi je tolik různých VIP magazínů, že po troše listování programem by se dal vypotit aspoň "PromiPoker".
Takhle ke konci tohoto blogu už bych se pomalu měl dostat k tomu, co mi nadzvedlo trávicí ústrojí natolik, abych zapnul textový editor a nevědomky stvořil další hutnou alegorii pokorně navazující na idol Shakespearovy Bouře. Snad vinou štíhlejšího budgetu, snad kádrovým nedostatkem, z původního zahraničního double-shootoutu (6 flightů po 6 hráčích, kde do finále jde vítěz), přes Staré zámecké Stepy (3 flighty se dvěma postupujícími) jsme se konečně dostali k nesmírně populárnímu, divácky atraktivnímu a s velkou dávkou arogance přehlíženému DoNu. Ano, konečně i televizní obrazovka pozná formát, kde od první handy nikdo nechce riskovat, protože není co získat. Dovedu si představit, že tato série bude komerčně úspěšná i v zahraničí a ta banda čínských podvodníků, co hráli highstakes DoNy jako tým, si začne místo IT Crowdu a Big Bang Theory pouštět dokola českou Poker Star. Nakonec by mohla poškozená herna v rámci odškodnění nebohých zákazníků, které nikdy nenapadlo, že by někdo mohl v téhle formě pokeru colludovat, uspořádat freeroll o zájezd do Číny. Jen mě napadá, že kdyby měl package vyhrát každý druhý účastník, byla by to drahá promotion. To už je lepší investovat takové peníze nějak účelněji. Třeba do VLASTNÍ pokershow.

***

Nehodlám se unavovat esejí na téma, zda tento formát pokru prospěje. Jednak to dnes probírají jinací odborníci, druhak od doby, kdy jsem já pracoval na VIP Poker Show, jsem názor nezměnil (a ta samá debata tehdy proběhla, asi těžko si lze myslet, že se tentkrát řešilo něco jiného než dnes, není to tak dávno a je to na jedno brdo). Není špatně cpát do mainstreamu nekvalitní poker skrze kvalitní úsměvy osvědčených tváří, které by jinak svůj intimní vztah s divákem dávaly do služby golfu nebo rovnou spolehlivých zubních náhrad. Kdybych si to myslel, do VIP Poker Show bych nešel. Já píšu články o pokeru a ne do TV magazínu, takže se budu schválně držet záležitosti zcela okrajové, která jistě nemá vliv na to, zda se paní Nováková začne v kavárně svým přítelkyním chlubit tím, že její vnuk hraje ten poukr. Oproti informacím, které jsem měl k dispozici při psaní výše uvedeného, se jedna věc v PokerStar změnila. Nevím, možná přišel nějaký ředitel, který byl ředitelovatější než náš pan ředitel. Nedej bože snad dokonce někdo z tvůrčího týmu mohl mou výtku slyšet a usoudit, že je třeba změna hracího systému. V každém případě se hrála v každém semifinále dvě bodovaná SNG a součet bodů rozhodl o třech postupujících. Odpadla tím obávaná DoN-bublina, kde u stolu musí sedět i hráči, které moc nezajímá, kolik ještě vyhraje nebo prohraje chipů, pokud už to nebude trvat moc dlouho a nějak se do finále profolduje. Místo toho máme scénář jako vystřižený z české příručky "Pohodlný, nikoli spravedlivý pokerový turnaj týmů," který dělí majitele karet a čipů na zainteresované a indiferentní. Každý hráč si totiž do druhého SNG přinese své body a jak hra pokračuje, začínají nám z jedné strany zívat ti, kteří už ten postup vyfoldují, a z druhé strany se ozývá vuvuzela, která nahlas počítá, že už může postoupit, jen když tohle kolo vyhraje, teď jako prvního vyřadí onoho zívajícího frajera, Vencu nepustí na druhé místo a v 16:31 rituálně obětuje Kartibohu balíček tarokových karet. V následující partii se shortstack připlete do allinu, takže vuvuzela strategicky korektně zahazuje face-up pár es, aby nevyřadila člověka, kterého právě komentátor omylem nazval jejím soupeřem. Oba diváci, kteří někdy hráli turnaj týmů a ocitli se v podobné pozici, a tudíž pochopili křehkou krásu této finesy, vypínají televizi s pocitem, že čistší esenci pokeru už neuvidí, zatímco paní Nováková telefonuje vnukovi, jestli to AA je tak špatná karta. Přiznávám, fantazie mě zanesla příliš daleko, protože ve studiu by podobné úvahy byli schopni možná kvalifikanti, ale rozhodně ne některá z deseti celebrit. Navíc je to v tý televizi fakt jedno. O tom, nastavit pokerové turnaje tak, aby si hráči hrající na vítězství nemuseli dávat takovéhle vlastní góly, se můžeme pobavit někde v soukromí. Hlavní je, že pan Maryška má zase nějakej kšeft, aby mu nehladověla novorozená dcera, pan Drebota si může na fóru pochválit, jak to ty stáry zase posunuly dopředu naprostou novinkou a paní Nováková má na co koukat, až skončí Ulice.