Raisnu si QQ z cutoffu a ein neuer Gus Hansen mě z blindu prověří callem na T3. Na 7-high two-tone flopu dám slušný cont-bet, což je pro hošíka easy call. Na turn se dealer trefil rovnou do pupíku, takže na mě kouká čtyřkartová Strasse od sedmičky do čtyřky, ale vzhledem k závratnému množství osmiček a trojek v soupeřově rangi to vidím na další slušný valuebetík. Gus Hansen call a river je trumfový Jacek. Hošík si asi myslel, že budu mít nepřekonatelné nutkání pushnout svůj set sedmiček, protože jinak si nedovedu vysvětlit, že tak skvělý postflop hráč, jako je on, zapomněl vsadit.

V každém případě nemám náladu na thin-valuebet století, kdyby měl náhodou fakt desítky, a promptně checkuju a otáčím dámy. Gus Hansen ist nicht lustig. Dobrých patnáct vteřin čekám, až se ke mně začne sunout pot. Pak mi to najednou nějak nehraje. Být to scénář jako z prvního orbitu celého dne, kdy jsem 3-betnul 97s, contbetnul gutshot, doublebarrelnul double-gutshot a na riveru pushoval poměrně nečekané 2nd nuts (ve skutečnosti mi tam soupeř river shodil relativně rychle), pak bych pochopil, že soupeř potřebuje 10 vteřin na to, aby se oklepal, a dalších 10 vteřin na to, aby se rozmyslel, zda má svůj set mucknout, ukázat, nebo roztrhat. Jenže tady mám přesně to, co každý čeká. Došlo mi, že jsem asi slowrollován. V tu chvíli udělal soupeř poslední chybu této partie. Místo, aby mě ještě 10-15 vteřin podusil, ukázal mi vítěznou handu přesně v ten nejhorší okamžik. Korunu situaci nasadil vedle mne sedící Mario "Šempion" Prášil, který mě politoval, že to byl "fakt hnusnej freeroll." (Hošík vtipnou kaší nešetří, takže bych rád slyšel, co vyprávěl na PPS o tom, jak se stal bubbleboyem turnaje, který opustil tak hodinku před skutečným prasknutím bubliny.) Ne, že bych měl zrovna radost, ale zbyl mi hratelný stack. Navíc to mělo tu výhodu, že hošík pochopil, že mě nevytiltoval, jen ze sebe udělal debila, a po zbytek dne se proti mně důsledně držel strategie "zacallovat před flopem a frustrovaně zahodit na první postflop bet." Zpětně je navíc třeba dodat, že (pozdější vítěz turnaje) se jmenoval René Rath, což geneticky zcela vysvětluje jeho inteligenci i chování.

Ze zbytku dne už stojí za zmínku jen skutečnost, že turnaj se zastavil v 23 lidech při patnácti placených pozicích, což mezi hráči napříč celým spektrem velikosti stacků vyvolalo děsivou představu nedělního odpoledního výletu nasucho. První stůl, který dohrál, poměrně nahlas rozvinul myšlenku, že by to nebylo od věci dohrát do peněz. Naštěstí byl nablízku "manažer" Rhys. Nikoho, kdo kdy hrál v bratislavském Ceasars (jestli máte radost, že se Concordu navážím do webu, když sám neumím vyspellovat Césara, pak vězte, že je to oficiální název onoho podniku, kde jsem Rhyse potkal poprvé, na který je/byl přinejmenším Dag náležitě pyšný) jistě nepřekvapí, že nezpanikařil, nezačal se ptát na názor ostatních stolů, ale použil svůj osvědčený pohled: "Já to tu řídím, a ty mluvíš nějakou divnou řečí." Zvláštní je, že druhý den, na bublině turnaje, nebyl na place. Zřejmě konečně někomu došlo, že ho má usadit do kanceláře s cedulkou "der Erdballhauptdirektor" a neriskovat styk se zákazníkem. Nebo se Rhys prostě spolehl na svůj dokonalý staff-training. Když jsem po dvou handách zašel diskrétně za floormanem, proč se nehraje hand-for-hand, dostalo se mi ujištění, že se hand-for-hand už dávno hraje, načež se obrátil na dealerku a začal jí dávat příslušné pokyny. V následující půlhodině h4h na ni promluvil už jen asi dvakrát, ale vzhledem k tomu, že to byla jedna z nejlepších dealerek na sále, tak jsme myslím odehráli jen o jednu handu víc než vedlejší stůl plný shortů, kteří zahazovali face-up Jacky lidem, které pokrývali. Když jsme u toho staff trainingu, poměrně rychle jsem si zvyknul, že nemohu od dealerů očekávat, že by řídili hru. Jejich jediným úkolem je totiž říct hráči, který je na tahu "check or bet". Pokerroom jistě nemůže na dvoustovkovém freezeoutu riskovat, že by zákazník omylem zahodil a s pocitem křivdy odešel ke konkurenci. Na turnaji nějaké úrovně to snad ale nehrozí a dealer by mohl kouzelná slůvka používat jen v případě, že se daná akce skutečně přihodila a on ji pro přehlednost oznamuje celému stolu. V té záplavě checků a betů, co lítaly kolem stolu, bych musel mít od dealera podepsané potvrzení, že jsem na tahu, abych se řídil jeho pokyny. Připomnělo mi to ale dávnou historku z chorvatské Poreči, kde byli místní dealeři v tomto ohledu také poměrně úzkostliví. Jedna slečna dokonce tuto šablonu použila i před flopem a jen co rozdala karty, obrátila se na UTG se slovy: "Call or raise." Olaf to tenkrát komentoval slovy: "Já se jí chtěl normálně zeptat, jestli to vůbec smím zahodit."

Tak jsme se pobavili, v druhém dni smolně moc zážitků nebylo, jakžtakž jsem prošel do peněz a tam nevytočil 40 % poměrně brutálním způsobem, kdy původnímu favoritu hrál na riveru už jen gutshot a když přišel, tak se mi soupeř ještě spořádaně omluvil. Takže můžeme přejít k evergreenu české scény, garance, garance, garance. Turnaj vypsaný jako 5000+500, 750k GTD, nakonec vyplatil 705k. Řečí čísel to je 6 %, které zmizely navíc k (momentálně virtuálnímu) 10 % fee. Samozřejmě suma sumárum se 130 talířků přesunulo od vykořisťovatelů k proletariátu, navíc bez mediálně zajímavých akcí. To je jednoznačný úspěch našich barev, ale je tu víc rovin. Pokud chci vyplatit 705k, mám říct, že garance je 705k. Bývaly doby, kdy se z vyhlášených garancí ubíralo i 10 %, ale tady jde myslím o rekord v absolutních číslech. Za druhé, kdyby se ta garance náhodou vybrala, tak takovou komisi na turnaji této velikosti bych platil s hodně kyselým ksichtem, snad kdyby nebyly k jídlu špagety z úplně spodního regálu, tak bych byl krapet shovívavější. Teda chraň pánbůh, že bych si stěžoval, lepší méně kvalitní špagety, než vepřo-knedlo-zelo z panenky. Nedělní šnycl smolně okomentovat nemůžu, v 17:00 bylo na druhé nedělní jídlo sakra brzo, takže jsem to foldnul a teď se vracím k tématu. Třetí rovina garance je k pořadateli shovívavá, protože někde v dáli je vypsán freeroll celé série. Jenže ta si teď bude raisovat po Rakousku (včetně Tyrol), do Blavy už se asi nepodívá, když tamní Concord zavřel, a aniž bych chtěl malovat čerta na zeď, tak tohle je poměrně jasnej holub na střeše. Na druhou stranu garance jela od začátku a s úsměvem, i když ještě v sále nebylo zrovna našlapáno. Koneckonců, zlobte se na manažera, který vám svými excelentními communication-skills připraví takovou krásnou overlay na vyzobnutí. Vielen Dank.  

První část jellyho blogu  naleznete zde