Česká výprava má za sebou třetí den v Las Vegas, hlavní náplní dne 1 bylo přežít cestu a dopravit se s co nejmenší psychickou újmou do místa určení.  (Mě osobně nejvíc děsilo, že mě autoritativní dvěstěkilová pracovnice Security pozve na rande za plentu, kde zažiju nepoznané, ale naštěstí v sucháči).

Ještě než jsme se stačili vyspat z kocoviny po Mártyho vídeňském triumfu, klepaly na dveře Vánoce, slezl sníh a my se opět vydáváme (odlet 15.6.) do vyprahlé pouště plné gigantického hmyzu, do země, kde nekoupíte menší balení šamponu než jeden litr a kde třílitrovku Morgana pořídíte za 15 baků. Letos vyrážíme o čtrnáct dní později a v poněkud komornější sestavě, ale s o to větším odhodláním. 

Je to tak. Všimli jsme si toho všichni. Jan Škampa a Martin Kabrhel alespoň projevili snahu. Ale co ostatní? Hanba jim. Pána v klobouku sice takticky propracovaný beton dovedl až ke 2. místu ve Vídni a deep runu v Monte Carlu, ale co je to proti boží skromnosti. Česká turnajová scéna prostě prochází hluchým obdobím. Možná vás zaráží patos těchto řádků, ale situace je skutečně vážná. Je na čase vztyčit prapory a vyrazit do boje za návrat sportovního ducha na české weby.