Moje cesta k jednomu z velice úspěšných online turnajových hráčů Peteru Traplymu začala v Kolíně. Tedy u Ondry Vinklárka, s nímž jsem dělala všemi opěvovaný rozhovor na konkurenčním portálu. Každému, kdo se jen trochu motá kolem české MTT scény, Vinkyyho (čistě platonická) náklonnost k „bélovi“ nemohla uniknout, a protože jsem altruistka a ráda dělám kamarádům radost, rozhodla jsem se, že ve Vegas Petera uženu a udělám s ním rozhovor.  Protože je geneze interview poměrně epická, dovolila jsem si s ohledem k okurkovosti sezóny zveřejnit nejprve Peterův profil a rozhovor až následující den.

Pár slov o Peterově kariéře

Peter má do Hellmuthovského standardu hodně daleko, i přesto, že na PokerStars od roku 2008 potrefoval $2,500,000, s profitem $860,000 a na Full Tiltu $1,300,000 s profitem $280.000. Ani módní policii by nevyhrál, tolik turnajů jsem neobrazila, ale snadno můžu říct, že ta tmavomodrá mikina je jeho hodně oblíbená. Peter představuje prototyp nenápadného, skromného a tichého zabijáka, dělá čest označení „hošík“ a vůbec nevypadá a nechová se jako dolarový milionář.

Kromě toho, že vyhrál event 15 letošního SCOOPu ($1,500+75 NLHE Turbo, $196,100), skončil 5. na WCOOP Eventu #10 ($10,000+300 NLHE High Roller) za $173,400, triumfoval na celé řadě turnajů jako nedělní $200 a $100 rebuye a dosáhl spousty dalších úspěchů, hrát to určitě může i naživo. Rok 2009 na WSOP ho stál hodně peněz, tedy až do $5.000 Shootoutu, který vyhrál a kromě náramku si připsal $350.000. Ještě před WSOP se probojoval na finálový stůl EPT Grand Final, kde sice skončil 8., ale i tak to hodilo $223.000. jeho výhry na live turnajích dosahují téměř $900.000.

S tímto pokerovým asi 165 cm vysokým velikánem jsem se poprvé setkala na WPT Bratislava, kde skončil na finálovém stole spolu se svým krajanem a pozdějším vítězem turnaje a nynějším členem teamu PokerStars Pro Richardem Tothem.

Jak dostat číslo na pokerového milionáře? Požádejte o rozhovor

Když jsem po pár týdnech ve Vegas konečně na dobře maskovaného Petera narazila u stolu, pozdravili jsme se, on se lehce zapýřil, slovo dalo slovo a telefonní číslo jsem měla v kapse. Pár dnů na to jsme si domluvili schůzku v Riu před turnajem, ale bohužel jsem ji vlivem nenadálých povinností musela asi dvě hodiny předem zrušit. Nenadálé povinnosti trvaly asi další týden, kdy mi přišla esemeska právě od maďarského grindera, kdyže tedy uděláme rozhovor. Wow. Vzhledem k tomu, jak je většina pokerových hráčů neochotná k jakýmkoli otravným povinnostem mimo hraní, jsem byla dost v šoku.

Dohodli jsme se na někdy, někdy a čas plynul, dokud jsme se nepotkali na chodbě v Riu právě, když jsem na začátku dinner breaku s Martinem Kabrhelem, který mi slíbil komentář ke své hře na některém z turnajů, šla směrem večeře a oblíbená indická restaurace.

„Ahoj, jak se máš, kdy uděláme ten rozhovor?“ zastavil mě Peter.

„Sakra, zrovna nemůžu, mám čas za hodinu a půl,“ odpovím zkroušeně, protože Martin Kabrhel na nikoho nikdy nečeká.

„Hmmm, já se jdu jenom registrovat na zítra, tak dlouho tady nebudu… tak jak to uděláme…Víš co?  Půjdu si pinknout nějaké sitko a pak ti zavolám,“ znovu mě úplně uzemnil Peter.

Pak mi skutečně zavolal, povídali jsme si asi půl hodiny v interview roomu, dokud nás nevyrušil Phil Hellmuth, který se s televizním štábem v patách přihnal do této místnosti a velice nahlas a expresivně vyprávěl, jak naprosto nespravedlivě skončil a že to nikdo nemůže hrát. 

Belabacsimu jsem položila všechny standardní pokerové otázky a musím říct, že je hrozně milý, vstřícný, lehce introvertní až stydlivý (možná i kvůli angličtině) a opravdu hodně skromný, Na konci rozhovoru jsem mu poníženě děkovala za jeho velice agilní a vstřícný přístup. „To je snad jasný, vždyť jsem ti to slíbil.“

Na rozhovor se můžete těšit zítra.