Další z rozhovorů, které syslím v šuplíku, se uskutečnil během EPT Prague, s hošíkem, který to bezpochyby může hrát. Přiznávám se, že se můj výběr adeptů na interviews odvíjí i od jejich exteriéru, a když se k tomu všemu přidají z džínů ležérně vykukující Burberry boxerky a nedbale elegantní mokasíny, volba je jasná. Řeč je o vítězi prestižní ankety Bluff Player of the Year za rok 2010, třetím muži stejné kategorie podle Cardplayeru, Sorelovi Mizzim aka Imper1um nebo chcete-li zangbezan24 na PokerStars.

Tam, kde mi u belabcsiho chyběla trocha zdravého sebevědomí, byl čtyřiadvacetiletý Kanaďan obdařen vrchovatě, což rozhodně nemyslím ve zlém. Profík herny Titan Poker má zkrátka na co být pyšný, a to nejen na úspěšný rok 2010, kdy nalétal 152 000 km a utratil $18 000 za masáže. Tyto zvýšené náklady ho zřejmě ale netrápí, protože za minulý rok na live turnajích potrefoval $1 800 000, během čtyř let jeho plusová bilance na živých eventech dosahuje $3 500 000.

První pěkná sumička v roce 2010 na jeho účet zamířila už v lednu, kdy skončil 3. na Aussie Millions za $660 000, v březnu vyhrál €1 000 side event na Snowfestu a v dubnu jarní Borgata Open ($170 000). Na konci dubna skončil 6. na highrolleru v Monte Carlu ($190 000), v květnu druhý na high rolleru na WPT Paris ($160 000), druhý byl i na high-rolleru na EPT Talinn ($100 000) – finálový stůl z WSOP 1500 Seven Card Studu je pro tento výčet finančně nezajímavý. Páté místo obsadil v disciplíně pro fajnšmekry high roller turbíně v Londýně ($74 000) a finálové stoly posbíral i na dvou WPT Championshipech - dohromady za necelých $150 000.

V roce 2011 se rozhodl zvolnit, ale ani přesto nevynechal PCA, kde nemohl chybět ani na všemožných high rollerech včetně $100k eventu. Z Baham se přesunul na Aussie Millions a málem se postaral o pořádnou senzaci, když se den před branami finálového stolu držel mezi chipleadery a měl slušný náběh na back-to-back final table nejprestižnějšího eventu jižní polokoule. Bohužel po následujícím suckoutu odstoupil na 9. místě: Michael Ryan raisenul na 35k z cutoffu, Mizzi na buttonu i James Keys na big blindu dorovnali. Na flopu vsadil Ryan 85k, Mizzi dorovnal a Keys foldnul. Na turnu Ryan betnul 135k, Mizzi pushnul za posledních 360k a Ryan nerad dorovnal s . Mizzi byl s na nejlepší cestě dostat se na vytoužený final, ale po na riveru mohl jít trucovat na hotelový pokoj. Nebýt svého deep runu v main eventu, nechyběl by ani na $250 000 Super highrolleru, ale jak uvedl v rozhovoru, byl velice rád, že se nemohl zúčastnit, protože stále figuroval v hlavním turnaji.

Za zmínku bezesporu stojí i jeho online kariéra, při průměrném buy-inu $450 má ROI 78 % (PokerStars) a jeho profit jenom na PokerStars přesahuje $1 200 000. Do jeho životopisu tak nějak zapadá, že v květnu vyhrál $5 200 highroller série SCOOP a připsal si $118 500, 2x vyhrál Sunday Warm-Up a těsně po návratu z EPT Prague skončil na stejném turnaji třetí.

Jeho výsledky dokazují, že se v pokeru ničeho nezalekne a stejnou filozofii aplikuje i mimo pokerové stoly. Jeho kariéru provází opakované tresty za multiaccounting, poslední nařčení se objevila letos v srpnu, kdy na internet pronikla údajná konverzace na MSN mezi Mizzim a Stevem “thorladen” Weinsteinem, kde měl Mizzi kamarádovi radit jak úspěšně multiaccountovat za použití speciálních programů. Příslušný thread na two plus two narostl do tak monstrózních rozměrů, že se Zangbezan rozhodl ke skandálu poněkud rozčarovaně vyjádřit. Podle jeho slov někdo naboural jeho počítač a namíchal útržky mnoha různých konverzací tak, aby Mizziho zdiskreditoval. Argumentuje mimo jiné tím, že jako účastník největších turnajů na světě s buy-iny $10 000 a výš, skutečně nemá zapotřebí podvádět v online donkamentech za 200 baků.

Rozhovor

Veronika Hromadová: Právě sbíráš poslední body o titul hráče roku časopisu Cardplayer. Jak moc by pro tebe výhra znamenala?

Sorel Mizzi: Znamenala by pro mě hodně. Po Aussi Millions jsem si řekl, že po tomhle titulu půjdu, a kdyby se to skutečně povedlo? Nuts. Naneštěstí jsem tady z main eventu už vypadl a pro získání titulu bych asi musel vyhrát všechny side eventy, což je dost nepravděpodobná varianta, ale rozhodně se o to pokusím.

VH: V roce 2010 se ti rozhodně dařilo, kolik final tablů velkých turnajů se ti povedlo?

SM: Ty jo, tak to vůbec nevim (smích). Ranec. Byl to bezpochyby úspěšný, ale i dost vyčerpávající rok. Pořád jsem byl někde na cestách…Můžeš se podívat, tady mám kompletní seznam turnajů, které jsem odehrál (vytahuje svůj Blackberry a po destinacích jako Bahamy, Austrálie, LA, Vegas, LA, Vegas, Snowfest nás to přestává bavit - dostali jsme se teprve k březnu).

Příští rok ale určitě zpomalím, udělám si dovolenou a čas na sebe. Tolik turnajů rozhodně neplánuju, například sem do Prahy jsem přijel jenom kvůli Hráči roku. Někdy ale člověk musí dělat věci, které nechce, aby se dosáhl svého dlouhodobého cíle. Vyčítal bych si, kdybych se kvůli lenosti nebo únavě nepokusil využít tuhle poslední šanci, tak jsem tady v té zimě, odehraju všechny side eventy a mám splněno (smích). Poker mě ale pořád baví, myslím, že ho budu vždycky hrát aspoň pro zábavu. Teď už jsem ale ve fázi, že když hrát nechci, tak nemusím. Docela jsem se zabezpečil a investoval, protože jsem na rozdíl od spousty lidí vždycky myslel na zadní vrátka.

VH: Těžko si nevšimnout, že jsi extrémně ambiciózní. Máš pocit, že jsi svých cílů dosáhl?

SM: Hmmm. Mám z výsledů určitě radost, sice nevyhraju v Cardplayeru, ale titul v Bluffu už mám jistý a spousta lidí ho považuje za stejně prestižní. Tahle poslední meta mi sice utekla, ale uklidňuje mě, že jsem udělal maximum a dal živému pokeru přednost před vším ostatním. Omezil jsem i online poker a hrál jenom občas v neděli a pár eventů SCOOPu a WCOOPu. Pár velkých turnajů jsem vyhrál a ujistil se, že mě můj skill v online hře neopustil.

VH: Dařilo se ti všude na světě kromě WSOP. Kolik turnajů jsi během série odehrál?

SM: Spoustu. Hrál jsem prakticky každý den a rozhodně tuhle Světovou sérii nepovažuju za úspěšnou. Třikrát jsem cashoval, dostal se na jeden final table a celá ta sranda mě stála pár set tisíc dolarů. Vzpomínám si na svojí první WSOP, kdy jsem si přišel, že jenom rozdávám peníze. Patnáct set dolarů tady, pět tisíc támhle a za pár hodin jsem byl venku. Poprvé to pro mě byla obrovská psychická zátěž a já netušil, jak se s těmi pocity zoufalství mám vyrovnat, protože hraješ každý den někdy i dva turnaje a brzo přijde celková únava, která spolu s konstantní smůlou s člověkem zamává. Od té doby jsem se naučil, že si to zkrátka nesmím připouštět. Je to všechno otázka rozumu a emocionální odolnosti.

VH: Jak vůbec všechen ten stres zvládáš? Hulíš? To je mimo záznam (smích).

SM: Tak to je rozhodně mimo záznam (smích) Nehulim. Nejvíc ze všeho mě tiltuje, když vím, že jsem nějakou handu zahrál špatně. To mě vážně vytáčí, pořád na to myslím a mám na sebe vztek. Třeba bad beaty mě nechávají v klidu, jako třeba tenhle turnaj. Někdo zahrál handu špatně, přišlo mu to a já šel. Kvůli tomu ale poker hraju, kdyby lidi nedělali hloupé chyby, tak bych pracoval v McDonaldu. Já hraju poker šest let, začal jsem, když mi bylo 18 a od té doby jsem se naučil s badbeaty žít.

VH: Máš vůbec čas na něco kromě pokeru?

SM: Ani moc ne a s tím právě chci něco udělat. Zrovna nedávno jsem o tom přemýšlel, že většina mých kamarádů jsou hráči a nějak před pokerem není kam utéct. Můj dobrý kamarád je třeba Antonio Esfandiari, který naprosto nesnáší povídání o pokeru. Já to mám nějak podobně, po celodenním hraní vážně nemám potřebu se vyplakat, pochválit ani poslouchat historky někoho jiného.

Po Novém roce pojedu na PCA a Aussie Millions a pak si rozhodně dám nějakou delší dovolenou, takže si konečně čas na koníčky určitě najdu.

VH: Tak díky moc za rozhovor a hodně štěstí v side eventech i v roce 2011.

SM: Díky. Dneska si asi ještě půjdu zatočit turbínu, co začíná za hodinu (smích).