|
|
| Jak jsem nehrál ČPT |
Druhý ročník České pokerové tour nám právě vrcholí a ačkoli je na hodnocení ještě zdánlivě dost času, já bych rád vzdal hold všem dělníkům pokeru, kteří dnes půjdou odjezdit druhý den a zpříjemnit jim vstávání drobným ublognutím, což je forma, kterou jsem poslední dobou zanedbával vzhledem k nedostatku výletních akcí a naopak přebytku novinek z Abanany.
Je mi jasné, že v mém postoji nějaký chytrák objeví příchuť kyselých hroznů, ale s tím jsem předem smířen. Tenhle rok se mi prostě v televizních turnajích nedařilo, ačkoli to oba roky předešlé byla moje silná disciplína, ale takový je tunajový poker. Nutno říct, že se zvětšujícími se poli prostě vliv variance roste a nikdo tak nemá místo na výsluní jisté. Na druhou stranu tenhle rok byl obzvlášť úrodný pro slabé hráče, protože s výjimkou jedné dámy, jednoho tulipána a jednoho luckboxu se nám sešla poměrně interesantní skupinka vítězů, v níž málokdo umí slovo poker alespoň vyslovit. Pro pořadatele ideální reklama, vyhrát může opravdu každý.
"Tedy kromě mě," řekl by Karel Infeld Prácheňský a mohl by být mluvčím Abanana Pro týmu. Zatímco nové akvizice ještě měly reálnou šanci na postup do závěrečného freerollu, z původní čtveřice byl svou miniaturní šanci ochoten vyzývat jen Olaf. Já jsem se s Bejzbolkou dohodnul, že na zahajovacích 16:00 naplánujeme raději squash nahoře na Strahově. O svých dojmech z přesunu ČPT na víkend jsem se rozepsal v novém čísle CardPlayeru, takže se nebudu opakovat, ale začátek v pátek ve čtyři úplně neodpovídá celé myšlence úlev pracujícím mimopražským účastníkům, protože normálnímu smrtelníkovi by stejně Venca musel napsat do práce omluvenku. Ve třídenním turnaji by se jistě nějaká rezervička na pozdější začátek našla, i když si dav žádá v tunaji za 4k+4k hodinové levely. Mimochodem, jestli se sejde letošní standardní sestavička, která bude úporně limpovat a možná se někdo odváží 3betnout esa, bude se finálový stůl hrát se stejnými 15BB, jako dřív. V každém případě jsem si po ránu (15:40) vzpomněl na historku o hokejistovi Holíkovi, který své děti jednou vzbudil v pět ráno, nahnal je před fabriku a nutil je pozorovat otrávené prázdné ksichty dělníků jdoucích na ranní. "Koukejte na sobě ve sportu pořádně makat, jinak dopadnete taky takhle!" Úplně stejně na mě působili hráči, kteří se trousili do Cardu, zatímco my jsme šli směrem opačným. Rozhodně po hodince sportu a rychlém pivku jsem se domů vrátil s náladou, kterou jsem si z ČPT letos nikdy nepřinesl. Snad by se s ní dal srovnat ten turnaj, kdy jsem vypadl po hodině a zbytečně se dlouho netrápil.
Přecijen musím přiznat, že mě ČPT začíná nudit. Na TV sestřihy nemám žaludek už dávno, vítězství už má dnes chuť pouhé tuctové trefy donkamentu. Doby, kdy spolu dokola bojovalo pár známých tváří, jsou pryč. U reportu z turnaje si taky poslední dobou nebývám jist, zda tam vůbec autor zašel. Já jsem ovšem člověk důvěřivý, který nepochybuje o tom, že větu: "Tentokrát se na ČPT sešla celá česká špička," skládají redaktoři každý měsíc vždy znovu, v potu tváře a úplně od základu. Možná to vypadá jako má uražená hrdost, ale spíš se mi zdá, že moje dnešní absence je opravdu prvním příznakem ústupu z výsluní. Jsem si totiž dobře vědom, že hrát ve sto lidech třídenní turnaj je pro mě nepřekonatelný problém, protože můj neuspořádaný raisovací styl, který mě tlačí příliš často do allinu, statisticky nemůže takhle dlouhý turnaj vydržet bez fatální nehody. Připočteme-li k tomu i fakt, že se pravděpodobně příští rok buyiny opět nezvednou a všichni zodpovědní hráči tak budou mít možnost sednout ke stolu a mé chyby trestat, je nad slunce jasné, že v přepočtu na hodinu "práce" nepřekoná ani štědrá dotace finalového freerollu moji potenciální mzdu z Tesca. Takže mi asi příští rok nezbyde, než celou sérii vypustit a věnovat se raději kratším turnajům. Nejsem totiž tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat levné věci. |
|
|
Fotogalerie k článku
|
|
|
|
